kříženec Rita

Když mi byl jeden rok, přinesli rodiče domů třitýdenní štěňátko, které dostalo jméno Rita. Její máma se o ní nechtěla starat a tak si ji rodiče vzali. S Ritou jsme vyrůstaly, byla to moje nejlepší kamarádka, spaly jsme v jenom pelíšku a jedly z jedné misky. Vymýšlely jsme spolu nejrůznější lumpárny a jedna bez druhé jsme neudělaly ani krok. Rita mě dokonce hlídala i před rodiči, v její přítomnosti mi ani nemohli nasekat na zadek, když jsem něco provedla a že jsem byla pěkný kvítko. Rita mě doprovázela všude, kam jen to šlo, byla stále po mém boku, vždycky připravená mě chránit. Bylo to přátelství, které mě poznamenalo na celý život, protože si život bez psů nedokáži ani představit. Když mi bylo necelých šest let, museli jsme se stěhovat do města a tak jsem se se svou kamarádkou musela rozloučit. Loučení bylo moc těžké, pořád jsem nemohla pochopit, proč nemohla jít s námi, vždyť přece ve městě jsou taky psi. Často jsem si představovala jaké by to bylo, kdyby nemusela pryč a byla s námi, přála jsem si s ní zase jít ven, zažívat různá dobrodružství, jako tehdy, když jsme byly spolu. Už jsem ji ale nikdy neviděla. Dnes už chápu, že to opravdu nešlo aby byla s námi.

Rita a já Rita

 

 

linka
Duhový most - kříženec Rita